Pokusil byste se nám přiblížit vaši myšlenku léčby živými rostlinami?
Často slýchám otázku, zda naše tinktury patří do klasického bylinářství nebo do homeopatie. Podle mě se jedná o myšlenku nacházející se někde na pomezí těchto přístupů. Neodmítáme bylinářství ani homeopatii a naopak se snažíme vzít z každého to lepší. Extrakty HERBA VITALIS nepůsobí pouze biochemicky účinnými látkami, ale též energií, jakousi božskou léčivou silou rostliny. Na rozdíl od konstituční homeopatie se však neomezujeme na individuální přístup k určení vhodného léku, ale používáme několik desítek bylin, kterými se nám daří ovlivnit poměrně širokou škálu nejrůznějších onemocnění. Praxe nás navíc přesvědčuje, že ve světě léčivých rostlin můžeme kdykoliv narazit na nejrůznější překvapení, když některá bylinka prokáže svou účinnost i v oblasti, kde bychom to vůbec nečekali. Takovým případem je např. vrbovka, která má svůj specifický okruh působení především v oblasti léčby prostaty. Tato bylinka se však osvědčila také při léčbě ryze ženských problémů, jako jsou záněty vaječníků či močových cest. Podobných výjimek potvrzujících pravidlo existuje více a často jsme na ně upozorňovány ze strany spolupracujících odborníků pracujících s přístroji EAV, kdy je u pacientů vytestován jako účinný lék právě nějaká překvapivá bylinka.

Původ všech sbíraných bylin je výlučně z ekologicky čistých oblastí České republiky. Nejvíce jich pochází z Českomoravské vrchoviny a horských oblastí, např. Jeseníků. Pravidlem pro výběr vhodné lokality je, že v blízkosti by neměla být žádná rušná komunikace. Nejlepší je, když je místo sběru odděleno lesním porostem - jako jsou lesní mýtiny nebo různé průklesty. Poměrně vzácná zeměžluč našla ideální podmínky např. v hraničních koridorech, kde byla potlačena původní nepřátelská vegetace. Některé bylinky však nezbývá než vypěstovat, neboť se ve volné přírodě prakticky nevyskytují, například benedikt, echinacea či velmi vzácný srdečník. Pokud se přistoupí k umělému pěstování bylin, využívá se pochopitelně půdy, která nebyla nikdy zemědělsky obdělávána, nebyla hnojena ani práškována. Takovou lokalitu jsme objevili nedaleko Žďárských vrchů.

Otázkou je skutečný původ těchto zajímavých rostlin. Tak např. ginkgo biloba - jinan dvoulaločný - je považován za strom pocházející z Číny, podle geologických nálezů je však prokázáno, že na našem území je minimálně již od konce druhohor, tedy nějakých 200 milionů let a stává se tak nejstarší živoucí fosílií. Změny biologických podmínek tento impozantní strom sice z našeho území vytlačily, ale naši předkové jej opět vrátili do parků a volné přírody. Podobně tomu je i v případě populární echinacey, jejíž deklarovaný původ z jižní Ameriky se dá dokázat po mnoha a mnoha generacích na území Evropy jen těžko. Eleuterokok, klanopraška a maralový kořen se k nám skutečně dostaly z ciziny. Tyto vyhledávané bioharmonizátory však u nás nalezly dobré životní podmínky a plně se aklimatizovaly. Všechny námi používané rostliny pocházejí tedy skutečně pouze z našeho území, kde rostou minimálně již několik staletí.

Základní princip přípravy extraktů jde ruku v ruce s Hahnemannovým pojetím klasické homeopatie, kdy i naší zásadou je, že zpracováváme čerstvé rostliny ihned po utržení. Odlišnost našeho přístupu spočívá až v úpravě používané drogy, kdy na rozdíl od klasické homeopatie rostliny před naložením do extrakčního činidla nijak nerozmělňujeme. Hahnemann tento postup vysvětloval nutností oddělení léčebného ducha rostliny od její hmotné matérie. S touto myšlenkou se ztotožňuji i já, ovšem ne touto krutou materialistickou cestou. Každá rostlina si po utržení zachovává ještě po určitý čas svou vitální energii a jsou-li zajištěny vhodné podmínky, je schopna znovu zapustit své kořeny a pokračovat v životě. Pokud však rostlinu poškodíme, narušíme i její vitální sílu a ona umírá mnohem rychleji. Roub či výhonek rostliny si dokáže zachovat takové množství životní energie i po dobu půl roku, kdy je znovu schopen pokračovat v životě a růst ještě mnoho let. Vezmeme-li však pouze očko rostliny, takovéhoto výsledku dosáhneme jen stěží, neboť zásoba životní síly je v tomto případě daleko menší. Proto zpracováváme rostlinu vždy celou a její příslušné části nijak neničíme. Podobně postupoval také např. Edward Bach při své květové terapii, kterou můžeme považovat za určitou odnož klasické homeopatie. Bylo zjištěno, že při zpracování celých rostlin či jejich celých částí, sbíraných na vrcholu jejich vegetačního období, je energetická aktivita Bachových roztoků až několikanásobně vyšší než mateční tinktura z téže rostliny. Technologie HERBA VITALIS je vlastně jakýmsi ideálním spojením postupů klasické homeopatie a Bachovy květové terapie, obohacená některými vlastními ověřenými prvky, jako je např. metoda dvoufázové extrakce.

V první fázi výluhu získáme z rostliny její léčivou vitální sílu a v druhé fázi její účinné látky. Toto zpracování nám přináší především jednu velkou výhodu oproti klasickému bylinářskému zpracování suchých rostlin, kdy je mnoho účinných látek pozměněno a to jednak oxidací při sušení drogy, nesprávnými postupy sušení a také přítomností balastních látek, které mohou kromě nežádoucích plísní obsahovat také nejrůznější těžké kovy a herbicidy. Tinktura připravená z čerstvé rostliny v porovnání s tinkturou vyrobenou ze suché drogy obsahuje totiž zhruba čtyřikrát až pětkrát méně balastních látek, neboť sesýchací poměr je při sušení rostlin obvykle 1: 5. Při tomto sesýchání dochází nejen ke zkoncentrování látek balastních, ale i látek účinných, což přináší také jistý ne příliš vítaný efekt. Při častém a dlouhodobém užívání přípravků připravených ze sušené drogy, nejčastěji se jedná o bylinné čaje, ale někdy také tinktury, může dojít ke vzniku rezistence - snížení vnímavosti organismu vůči podávané látce. U extraktů HERBA VITALIS zatím nebyly zaznamenány žádné případy rezistence či získaného návyku. Co se týče ředění jednosložkových tinktur, používáme základní potenci D 1/3. U bylinných kompozic se jedná o nižší ředění od D 1/3 do D5, tak abychom dosáhli co největší šíře účinku. Oblast středních a vyšších potencí patří podle nás do rukou zkušených homeopatů, neboť zde je již potřeba respektování individuality každého pacienta.

Při přípravě bylinných směsí vycházíme jednak z našich studijních poznatků, známé empirie a také z určité intuice. Intuitivní stránkou přípravy se zaobírá má o mnoho senzitivnější žena, která si potřebné informace dokáže "vytáhnout" z jakéhosi meziprostoru. Každá nová směs se dále vytestuje na EAV a ozkouší ve spolupráci s vybranými léčiteli. Nakonec se odladí na větší skupině pacientů. Při přípravě bylinných kompozic ctíme pravidlo, že méně je někdy více a proto naše směsi obsahují zpravidla pouze tři až sedm bylin. Vždy je potřeba dbát zejména na zachování celkového synergického efektu, tzn. nesmí dojít k protichůdnému působení použitých bylin.

Praktické využití extraktů HERBA VITALIS spočívá především v objevování jejich možností. Mnoho homeopatů si např. vytestováním na EAV již nejednou ověřilo, že při použití našich tinktur jsou schopni svým pacientům pomoci ještě účinněji než díky klasickým homeopatickým přípravkům a navíc šetrněji bez nepříjemných reverzních příznaků. Jiní homeopaté zase používají extrakty HERBA VITALIS jako pomocné přípravky pro lepší zvládnutí reverze či pro urychlení drenáže. Ideální je použití tinktur právě jako pomocných prostředků. Podstatné je nalezení nejvhodnější kombinace používaných léčebných prostředků a jednotlivých bylinných extraktů tak, aby pacientu bylo pomoženo tou nejlepší a nejšetrnější cestou. Pacient se nám za to odvděčí svou důvěrou, od které již není daleko k upřímnému zájmu o aktivní přístup k léčbě, bylinky a zdravý životní styl vůbec.

zpět na obsah

O rozmanitý a zvláštní svět léčivých rostlin se lidé zajímají od nepaměti. Uzdravující moci bylinek s úspěchem využívaly civilizace již dávno zaniklé, ale také mladší národy starých Babyloňanů, Egypťanů či Římanů. V těchto dávných dobách šlo však výhradně o doménu zkušených a učených kněží, léčitelů a šamanů. Teprve v novověku se objevily první herbáře léčivých rostlin, určené pro širokou veřejnost.

Lidé spjatí s přírodou se dokáží velmi dobře vcítit do vyzařování jednotlivých bylinek a vědí, k čemu je která rostlina dobrá a komu by mohla pomoci. Takovýmto darem jsou obdařeni i někteří bylinkáři a léčitelé. A právě díky těmto citlivým jedincům vznikly stovky tlustých herbářů a bylinných receptů, které si předáváme a doplňujeme již po mnoho generací. V poslední době se o léčivou moc bylinek začínají zajímat i nejvýznamnější a největší farmaceutické společnosti a ke svému velkému údivu přicházejí na to, že i ty nejdokonalejší a nejsložitější chemické látky jsou v rostlinách přítomny a my jejich léčivé síly můžeme snadno využít. Otázkou zůstává pouze, jak nejlépe to provést.

Čaje, mazání, obklady a další bylinné přípravky jsou vyrobeny obvykle ze suchých částí rostlin. Každé sušení však s sebou přináší celou řadu nežádoucích jevů. Nejčastěji jde o pozměnění účinných látek a to jednak oxidací při sušení bylinné drogy, nesprávnými postupy sušení a také přítomností nejrůznějších plísní, těžkých kovů či herbicidů. Při častém a dlouhodobém užívání některých přípravků připravených ze sušené drogy, nejčastěji se jedná o bylinné čaje, může dojít také ke vzniku rezistence - určitému snížení vnímavosti organismu vůči podávané látce. K dosažení potřebného léčebného efektu pak musíme popíjet bylinné čaje stále častěji a ve větším množství. Nejen z těchto důvodů hledají bylináři, léčitelé a další odborníci nové způsoby získávání a uchování léčivé síly bylin.

zpět na obsah

K zásadnímu průlomu v nejrozšířenějším fytoterapeutickém přístupu, tedy používání suchých bylin, došlo teprve na konci 18. století, kdy německý lékař Samuel Hahnemann postavil základy moderní homeopatie . Novým prvkem této disciplíny je zpracování používaných surovin - bylin. Podle Hahnemannova pojetí je totiž pro výrobu homeopatického léku nutné použít ihned po jejím utržení v přírodě, aby byla zachována i její vitální síla, jakási božská energie. Tuto zvláštní léčivou sílu se homeopaté snaží oddělit od její hmotné matérie rozmělněním rostlinných částí a následným tisícinásobným ředěním a dynamizováním (silným promícháním) příslušné tinktury. V homeopatii se pracuje s přípravky nižších a středních potencí, které mohou obvykle bez obav použít i pacienti bez odborného dozoru, ale také s vysoce naředěnými léky, patřícími již do rukou zkušených lékařů a homeopatů. Homeopatické preparáty vyšších potencí totiž mohou ovlivnit i jemnohmotné úrovně našeho těla a výběr toho nejideálnějšího prostředku je v tomto případě často nelehkou záležitostí, nejen co do potřebného času, ale i nutných znalostí.Zhruba před sedmi lety přišla naše firma Herba Vitalis Brno s další zajímavou myšlenkou zpracování a použití léčivé síly bylin - technologi í HERBA VITALIS, neboli léčení živými rostlinami. Jedná se o přípravu bylinných tinktur z čerstvých rostlin dle pravidel nastíněných S. Hahnemannem, ovšem s některými významnými rozdíly. Čerstvé rostliny se před naložením do extrakčního činidla (alkoholu) nerozmělňují ani jinak neupravují a ponechávají se v celém stavu tak, jak vyrostly ve volné přírodě. Sběr se provádí v optimální zralosti, růstu a nejvhodnější denní době. Tímto způsobem je zachován celý komplex biochemicky účinných látek i zmíněná vitální síla rostliny. Samotný výluh používaných celých částí rostlin je navíc zesílen díky vybraným speciálním postupům převzatých z Bachovy květové terapie. Extrakty HERBA VITALIS jsou ředěny pouze do nízkých potencí, aby s nimi mohli pracovat i laikové a všichni, kteří se chtějí sami aktivně starat o své zdraví. Za zmínku rovněž stojí skutečnost, že u tinktur z čerstvých rostlin nebyly zaznamenány žádné případy rezistence či získaného návyku a to ani při dlouhodobém užívání. Vzhledem k technologické náročnosti přípravy extraktů ze živých rostlin se jejich výrobou zatím ve světě příliš mnoho firem nezabývá. U nás již několik let úspěšně působící firma Herba Vitalis Brno se zabývá nejen výrobou extraktů z čerstvých rostlin, ale též jejich vývojem. Ve spolupráci s vybranými léčiteli a odborníky pracujícími s přístroji EAV vznikla nová řada zatím šestnácti bylinných kompozic - Elixírů z klášterní zahrady. Tyto extrakty z vyvážených směsí bylin jsou určeny jako podpůrný prostředek pro léčbu nejčastějších zdravotních problémů, jakými jsou alergie, ženské a mužské potíže, cukrovka, ledvinová a jaterní onemocnění, migrény, nedostatečná psychická odolnost či snížená imunita. Každá kapka extraktu HERBA VITALIS obsahuje velmi silnou informaci, která se dostane až k samotné buňce, jež potřebuje zharmonizovat - uzdravit. Léčebný efekt je v případě použití Elixírů z klášterní zahrady často razantní a pokud člověk znovu vlastním přičiněním nenaruší vnitřní rovnováhu a soulad organismu, také trvalý.

zpět na obsah